Desková hra: This War of Mine

Je to deskovka podle stejnojmenné počítačové hry, která mne ale na rozdíl od deskovky vůbec neláká a nehrál jsem ji. Zato deskovková verze, to je nářez.

Ve hře hrajete za civilisty uprostřed války a nejlepší na tom je, že na tom je prakticky všechno špatně. Civilisté jsou zoufalí, hladoví, zranění, nemocní, neustále na ně někdo útočí, mají nedostatek všeho a hlavně - není to žádná sranda.

Když už si myslíte, že jste se z nejhoršího dostali, dostanou se do vašeho úkrytu myši a sežerou vám drahocenné jídlo. Jindy zase prostě neseženete cigarety, kafe a ani nestihnete sestrojit židli a lidé se vám ze zoufalství oběsí, nebo utečou. Příště zase udeří tuhá zima a vy nestihnete zabednit díry v domě a onemocníte. Zkrátka to na co jste dojeli v jedné hře a připravíte se na to ve druhé, se vůbec nemusí projevit a dostane vás něco jiného.

V počítačových hrách běžně kosíte stovky nepřátel a nic se neděje. Ale tady je to jiné. Zaprvé tady nikoho nekosíte, jen se snažíte přežít a zadruhé to není žádná fraška, ale působí to reálně. Je vidět, že nad příběhy opravdu někdo přemýšlel a nevycucal si je jen tak z prstu, ale někdo si dal tu práci a studoval válečné konflikty a to, co lidé zažívali v oblastech zasažených válkou. Situace, které se tam dějí, jsou brutální, reálné a hrozivé, až se mi z toho zježily chlupy na těle.

Během hraní se často dostáváte do situací, ve kterých si můžete vybrat, co uděláte. Ale na rozdíl od většiny počítačových her, tady musíte přemýšlet a to opravdu. Zde se totiž ve vás perou dvě věci - co bych udělal asi já a co je vlastně správné. A to je teprve první věc. Druhá věc je - co mi přinese výhodu a co ne? Jenže ve většině případů vůbec nevíte, co vám přinese výhodu a co ne. Když potkáte zraněného nepřátelského vojáka, který volá o pomoc, pomůžete mu, nebo na něj plivnete a půjdete pryč? Když na dveře klepou děti a prosí o jídlo, dáte jim něco ze svých zásob - a potom riskujete život vlastních lidí, nebo budete dělat, že nejste doma? A co když žádné jídlo ani nemáte? Když se kolem potuluje ožralý voják s kvérem, pokusíte se mu samopal sebrat nebo se otočíte a odejdete? Řeknete si, že na tom nic není, když nechci riskovat, tak odejdu a je to. Vážně? Jenže on se potom připotácí k vám a odpráskne vás. Třeba. Takže co je lepší. Co by bylo v reálu lepší? Nechat ho ať se potuluje okolo? Nebo se na něj vrhnout a sebrat mu zbraň? Je přece ožralý a bude mít pomalé reflexy, to bych mohl zvládnout. To se honí člověku hlavou, protože prostě tady nemůžete jen tak bezmyšlenkovitě riskovat.

Protože často nelze poznat, jestli je vybraná odpověď ta správná, nezbývá než začít přemýšlet o tom, co byste skutečně udělali. A nečekejte, že budete odměněni, protože i za dobrý skutek můžete být potrestáni třeba tak, že se nakazíte nemocí po té, co pomůžete nemocnému člověku.

Hra je až neuvěřitelně propracovaná a když už si myslíte, že vás nic nepřekvapí, tak vás vyzve, ať si na prázdný žeton napíšete název nově nalezené věci, například naleznete plynový ohřívač, kterým si můžete topit, nebo z něj vyrobit bombu, nebo najdete kanystr na vodu (kéž bych si pamatoval kde jsem ho našel) a unesete tři vody místo jedné, nebo si uštrikujete kukly a snížíte tím úroveň páchaného hluku a tak dále. Takže to, že si prohlédnete všechny komponenty hry vůbec neznamená, že už víte vše, co lze získat.

Většina tahů, které děláte, je s nějakým rizikem a jste k tomu donuceni. Například potřebujete novou postavu a musíte vylézt ven, ale tam je sniper. Navíc tam můžete potkat bezdomovce a ten chce jídlo a pokud mu ho nedáte, získáte akorát větší zoufalství. Navíc nová postava potřebuje pít a jíst, ale přinese s sebou nějaké věci a může dělat nějakou akci a unese nějaké věci, které potřebujete. Takže chcete ji nebo radši ne? Co to hrát jen jako hru a prostě si postavu vzít, sebrat jí věci a nechat ji umřít? Kromě toho, že vám to na konci hry, pokud se tam dostanete, ubere spoustu bodů, tak vám ještě při odchodu může sebrat nějaké věci a zvýšit ostatním postavám zoufalství. A nic z toho nechcete. Takže nakonec je nejvýhodnější tu postavu mít navíc a udržet ji naživu, což je sakra těžké.

Někde jsem zaslechl že jsou lidé, kteří tuto hru dohráli na poprvé (cílem je přežít s alespoň jednou počáteční postavou). Myslím, že můžu s klidem říci, že je to nesmysl a buď tu hru hráli špatně (největší pravděpodobnost), nebo si prostě vymýšlí. Já jsem tu hru vyhrál až napošesté s výsledným skóre -6 a to mi přežili tři postavy a dvě v perfektním stavu. I tak si ale myslím, že mi to hra spíš dovolila, než že bych se o to extra zasloužil já.

Herní doba je 45-120 minut :) Já sám jsem se pohyboval okolo pěti hodin na jednu hru (a to je super, mám rád pořádné hry a ne nějaké pětiminutovky), ale i tak doporučuji hrát ve více lidech, protože víc hlav víc ví a potom bych třeba dvakrát za sebou nezapomněl vzít s sebou kanystr na prohledávání domu.

Pravidla jsou zajímavá a jsou sama o sobě takovou minihrou. Zaprvé se jedná o deník, který vám řekne jak hru připravit a co a jak kdy dělat. Nemusíte tedy nic sáhodlouze studovat. Ani přesto ale není úplně vše hned jasné. Od toho je tu kniha příběhů, která má v sobě rozházená na různých stránkách podrobnější pravidla, na která vedou odkazy z deníku a nebo si je můžete najít sami. Ale ještě navíc jsou tam skrytá pravidla, která ještě více rozvádí možnosti hry, které se jinak nedozvíte. Takže je zábava i jen hledat tato skrytá pravidla a nebo naopak otrava je hledat a nenacházet, i když víte, že tam někde jsou.

Hře bych vytkl možná jen maličkosti. Třeba věci jako jsou karty barev - těch je asi pět a každá karta má jinou barvu. Tu si líznete když to po vás hra chce a něco vyhodnotíte. To je všechno fajn, ale míchat neustále balíček karet o pěti kartách, je opravdu nepohodlné. Mnohem lepší by bylo nahradit balíček kostkou, kterou se hodí a ta ukáže barvu. Nemusí se nic míchat a je to rychlé a pohodlné.
Dále mi přijde celkem nepohodlné neustálé přemíchávání balíčků obyvatel, nočních nájezdů, nálezů atd. Bylo by pohodlnější, kdyby se vyhodnocená karta jen vložila dospod balíčku a nic se nemíchalo. Také by to sneslo těch karet více a mít tam větší variabilitu, aby se to bez toho míchání (ale i s ním) neopakovalo - u nájezdů a obyvatel bych uvítal větší variabilitu i kdyby vyhodnocení byla podobná.

Jinak proti tomu nemám nic. Zpracování a celá hra mne překvapila, jak dokáže simulovat reálnou věc. Například průzkum není jen nějaké odhazování karet, ale počet karet, které prozkoumáváte, odpovídá času, který průzkumem trávíte. Takže když jdete do vzdálenější lokace, tak dostanete karet méně, protože je lokace dál a vy tedy strávíte na cestě více času a na prohledávání ho už máte méně. Nebo když se snažíte něco potichu prozkoumat, opět to trvá déle a proto odhodíte více karet, než když to prozkoumáte tak, že uděláte rámus - to trvá kratší dobu, ale zase můžete někoho tím kraválem přilákat. Zkrátka mne udivilo, že propracovanost jde tak daleko, že to není jen "tady si vezmi tolik karet, protože jsem to řekl", ale že to má nějaký skutečný smysl.

Takže tuhle hru doporučuji i samotářům, kteří mají rádi dlouhé a obtížné hry - ne obtížné na naučení a ovládání, ale na dohrání. Myslím, že kvalitu téhle hry jen tak něco nepřekoná.