Cesta vlakem = pořád horor

Děkujeme za ...kydy... a přejeme vám ...kydy...

Plánoval jsem cestu z Děčína do Prahy, do firmy Lexum, kvůli vyšetření na laserovou operaci očí. Protože se po vyšetření nemá řídit auto, tak jsem nakonec zvolil cestu vlakem. Vlakem jsem jezdil dřív do školy a bylo to peklo po všech stránkách. A mamka si řekla, že se podívá se mnou do Prahy a že pojede taky. Tak ok, bude to takový menší výlet.

Poté jsem jel vlakem vždy tak maximálně jednou za pár let a vždy to byl zážitek. Prý je to tím, že zrovna když já jedu, tak náhodou má vlak zpoždění a stanou se horory. Obecně nemám rád veřejnou dopravu jakéhokoliv druhu, kromě metra.

Tak si říkám, že všechno se zlepšuje, bude to třeba tentokrát bez problémů. Jó, omyl.

Koupě jízdenek

Vlezu si na idos.cz, už tohle debilní jméno mne irituje, oni nemůžou mít třeba vlaky.cz, ale budiž. Vyhledám si tam spojení a jediný odkaz, který vypadá na koupi jízdenky je "Jízdné". Tak na to kliknu, šaším tam s tím, snažím se pochopit jak to asi funguje, nastavím si tam nějakou slevu pro mamku pro důchodce a hledám tlačítko "Koupit" a nic. Není tam. Nakonec jsem zjistil, že je to jen výpočet jízdného a jízdenky se kupují úplně na jiných stránkách. Když se ale teď podívám na vyhledaná spojení, je tam kromě odkazu "Jízdné" i žluté tlačítko "Koupit jízdenky" a u jiných je jen "Kup" v horní části. Nevím proč je to tam dvakrát, ale já to tam neměl vůbec.

Tak jdu na eshop cd.cz, znova tam vyhledám to samé spojení (nevím k čemu je ta předchozí stránka na výpočet jízdného, když eshop to logicky ukáže taky) a přidám tam osoby, které budou cestovat:

Dole je zaškrtávátko na to, jestli chci jízdenky vytisknout zvlášť, nebo dohromady. To jsem tedy nezaškrtnul, protože mi stačí jedna jízdenka, na které bude vše. Navíc jsem slyšel, že skupinové jízdenky to mají levnější - sice dodnes nechápu smysl, to si jako někdo řekne "jedu do Prahy, řeknu kámošovi, ať jede se mnou a ušetřím a kámoš řekne - no jasně, vždycky jsem chtěl jet do Prahy jen tak zrovna když se to hodí tobě, tak jedeme", ale budiž.

Pokračoval jsem dál, kde jsem našel tohle upozornění:

Takže bude jedna jízdenka a jde použít jen když se bude shodovat s číslem průkazu, který uvedu dál. To dává smysl.

U čísla průkazu jsem si ještě pro jistotu přečetl poznámky:

Je tam spousta protichůdných věcí, ale nakonec jsem z toho dekódoval to, že pokud mám jeden doklad s více lidmi, tak se zapíše číslo dokladu jen jednoho člověka.

Tak fajn, pokračoval jsem, vložil jízdenku do košíku, chtěl zaplatit. Jde to jen buď kartou, nebo paysecem a ještě jednou opičárnou. Paypal ani převodem na účet vůbec. Paysec vypadal jako že přes něj půjde použít jiná platební metoda, třeba ten převod na účet. Tak jsem se začal registrovat, vyplnil celou registraci, kterou mi to odsouhlasilo jako správnou, ale po odeslání se mi polovina údajů vymazala s chybovou hláškou, že uživatelské jméno je už obsazené. Tak jsem se na to královsky vykašlal, protože vyplňovat to znova desetkrát se mi vůbec nechtělo. Použil jsem tedy nenáviděnou platbu kartou a jízdenku zaplatil.

Trochu mne překvapilo, že mi to vyplivlo tři jízdenky, jednu tam, jednu zpět a jednu tam i zpět důchodcovskou. Čekal jsem jen jeden papír a na tom všechno. No nic, vytisknul jsem to a byl jsem připraven.

Čekání na vlak

Přišli jsme na nádraží asi 15 minut před odjezdem vlaku. Nádraží má moderní displeje, kde je krásně vidět co bude odjíždět a přijíždět, ale zbytek vypadá jako dřív. Otřískaný, omlácený, počmáraný, podivné existence potulující se uvnitř haly a spolu s cestujícími se tam promenádovalo i několik holubů.

Chvíli jsme čekali, než se objevilo číslo nástupiště a vydali se tam. Na nástupišti čekáme, čekáme a už to začalo. Zpoždění 5 minut, 10 minut, 15 minut, 20 minut... Jo, to je ono, vždycky když jedu já, má vlak zpoždění aspoň 40 minut. Jdeme tedy zpět do haly se ohřát. Přemýšlím, jestli si sednout na tu železnou děrovanou židli, protože pět centimetrů pod sedákem vidím přes kulaté otvory nastlanou vrstvu bordelu, na který pár let nikdo nesáhl. Nakonec si sedám a mrzne mi z toho zadek, přestože je to uvnitř haly.

Po chvíli jsme se zase vrátili na nástupiště a čekali vlak. Místo toho naskočilo zpoždění 25 minut. Ale k mému standardu 40 minut se to naštěstí nedostalo a zpoždění se už nezvětšilo.

Přijel vlak, EC (to si pamatuji jako luxusní vlak v dobách, kdy jsem chodil do školy a nikdo s ním nejezdil, protože byl drahý), zastavil a šli jsme si najít kupé. Našli jsme prázdné a chtěl jsem smést drobky ze sedadla, než si sednu, ale nebyly to drobky, byly to díry v potahu. Některé jen tak, jiné propálené. Opěráky na hlavu mne dloubaly do žeber jak byly nízko, opěrky na ruce jsem zavrhl rovnou a celé to vypadalo jako neuklizené doupě pro hobity.

Jízda tam a srážka s kokotem

Vesele jsme se pohybovali směr Praha, snažil jsem se dotýkat co nejméně věcí a bylo to ok. Z repráku začal někdo drmolit kde jsme a kam jedeme, známým otráveným hlasem typu "už ať to mám za sebou, je jedno že tomu nikdo nebude rozumět, ale musím to odříkat". Všiml jsem si ovládání hlasitosti a teploty, tak jsem vyzkoušel hlasitost, ať slyším co říká. S tou jsem mohl kroutit nekonečně dokola jak jsem chtěl a nic to nezměnilo. Stejně tak s ovladačem teploty.

A náhle přišel průvodčí. Ne, špatně. Přišel arogantní kokot. Chtěl jízdenky, tak mu podávám vytištěné papíry a občanský průkaz. Chvíli na to čuměl a pak začal, že to je blbě, takhle to nejde, všechny jízdenky jsou na moje jméno a to je moje chyba, že nejde na jedné jízdence kombinovat slevy a že to mám vědět a že sám vidím, že to není jedna jízdenka ale tři a všechny na mě. Když jsem se mu snažil vysvětlit, že takhle mi to nabídl eshop (vzal jsem první doporučenou cenu, kterou mi to nabídlo) a že jsem to chtěl mít na jedné jízdence, proto jsem tam nezaškrtnul rozdělení jízdenky pro každého zvlášť, ale takhle mi to vyjelo, tak neustále opakoval to svoje a ještě ze mne dělal blbce, že prý to nedokážu pochopit. Ještě jsem se kokota zeptal, proč důchodcovská je zpáteční a na jednom papíře, ale včasná jízdenka (do té doby jsem o tomto termínu neslyšel) je na dvou zvlášť, tak prej že včasná jízdenka se nedělá zpáteční a proto je jedna pro jízdu tam a druhá pro jízdu zpět. Ale blbec jsem já, já to mám vědět. A taky že včasná jízdenka je brána jako sleva, proto není u té důchodcovské ale úplně zvášť, protože slevy nemůžou být na jedné jízdence. A to mám taky vědět. Takže já jsem úplně blbej, protože to nevím a úplně blbej protože mi to eshop takhle dal a úplně blbej, protože se to snažím vysvětlit kokotovi a ten si myslí, že nechápu co on říká. Přitom já jsem chápal všechno co on řekl, ale on nechápal nic z toho, co mu říkám já ale myslel si pravý opak. To je potom těžká domluva.

Řešení bylo, že by si mamka musela koupit novou jízdenku, tedy úplně naprosto tu samou, za stejné peníze, ale na její jméno. Nakonec tedy řekl, že to nechá být, ale zpáteční si musí koupit stejně a tuhle mám prý vrátit.

Kokot mne tedy pekelně nasral, ale nechtěl jsem si zkazit den. Přitom o nic nešlo a stačilo se jen chovat jako člověk. Snad když vidím, že jedou dva lidi, mají dvě jízdenky, jen jsou všechny napsané na jednoho z nich (protože eshop ČD stojí za starou belu a dovolí vám objednat si cokoliv, co ani nejde použít a ještě vám to sám nabídne), tak se nic nestalo. Jízdné je zaplacené tak jako tak. A i kdyby to byl nějaký technický problém, tak to jde říct a vyjednat jako člověk a ne jako kokot se mě ptát, jestli jsem důchodce, když mám dvě jízdenky na stejný směr (normální a důchodcovkou) na sebe a na mamku žádnou, takže prý ona jede bez jízdenky. Já asi musím platit pro sebe za dva nebo co.

Před časem se kámoš ptal na to, jak dlouho platí jízdenka, když není označená, že mu ji průvodčí neoznačil nebo tak něco. A já mu odpověděl, že to je přece jedno. Jízdenku zaplatil a cestu projel, tak je jedno jestli je označená nebo není a jak dlouho platí, prostě byla použitá, takže i kdyby platila do označení, už by na ni jet neměl. Úplně jistý si tím ale už nejsem.

No a jakmile jsme dojeli do Prahy, tak jsme se nemohli dostat z vlaku, protože měl nefunkční dveře. Museli jsme prolézt do druhého vagonu a tam se teprve dostat ven.

Ještě na nádraží jsem zašel na informace a zeptal se, jak se vrací jízdenka, bylo mi jasné, že je tam nějaká srážka. Paní u přepážky kupodivu všechno věděla (lze vrátit jen přes internet s procentuální srážkou) a ještě jsem ji vysvětlil problém, který ihned pochopila, narozdíl od kokota, pokývala hlavou a řekla že maximálně mám napsat poznámku do eshopu, že to tam mají blbě udělané, že to třeba napraví. A mamka si šla koupit novou jízdenku, pouze ve směru zpět.

Po Praze

Lístky na metro jsem si chtěl koupit přes SMS, ale mamka mne varovala, že je radši koupíme z automatu. Nakonec jsem uznal, že než narazit na dalšího kokota ještě v metru, to bych asi už s nervama nevydržel (navíc vyťukávat SMS mi přišlo pracnější) a lístky jsme koupili v automatu, ale až v druhém, protože první nechtěl sežrat padesátikorunu.

Metro je fajn, za prvé každou chvíli nějaké jede, takže tam člověk nečeká jako na vlak a za druhé jede rychle a vypadá lidsky. Ne jak hobití nora.

V Lexumu

V cíli jsme trochu bloudili, neškodilo by trochu víc značek, ale nakonec jsme firmu Lexum našli. Tam jsem vyfasoval papír, který jsem musel vyplnit a už si mne zavolali do prvních dveří, tam mne obrali o 3000,- kč na vyšetření a zase vykopli do chodby. A takhle to pokračovalo ještě 6x, naštěstí už bez toho placení. Vždy mne zavolali, šel jsem do nějakých dveří, udělali mi nějaké vyšetření, posadili mne do chodby a čekal jsem na další zavolání. U posledního vyšetření mi řekli, že mám v očích genetickou vadu, která znemožňuje laserový zákrok a tím to hasne.

Všechna vyšetření byla úplně v pohodě a nejhorší bylo jen to, když mi kápli do oka nějaké kapky (kvůli kterým se nesmí dva dny řídit auto - přičemž já jsem potom viděl úplně stejně blbě jako předtím) a musel jsem sedět na chodbě v křesílku asi půl hodiny se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou, jestli ne déle. Myslel jsem, že tam budu sedět věčnost.

Jízda zpět

Na nádraží v Praze jsou velké tabule s odjezdy. Nepochopil jsem jen jednu věc. Proč před nimi nejsou nějaké sedačky? Všichni tam teď tedy stojí a civí na tabule až se tam objeví číslo nástupiště, aby mohli jít.

Během čekání jsem si chtěl zkontrolovat emaily na mobilu a tak jsem hledal nějakou otevřenou wifi síť. Pár jich tam bylo, ale všechny stejně chtěli nějaké další heslo, které vám dá obsluha toho konkrétního obchůdku a na to jsem neměl náladu. Kdo by hledal na nádraží free wifi od ČD, hledal by marně, stejně jako já.

Když už se blížil náš vlak, tak jsem zjistil, že se tam rozlišuje severní a jižní nástupiště. My stáli u vchodu do severního, ale vchod do jižního nikde vidět nebyl. Cedule samozřejmě taky nikde žádná. Než jsem to stihl vyřešit, objevilo se u nás nástupiště 6S, takže severní a šli jsme. Záhadu jižního nástupiště rozluštím jindy.

Přijel zase vlak EC stejného typu, tentokrát s uklizeným hobitím doupětem a se značně méně ošoupanými a opotřebovanými potahy. Ani jsem se skoro nebál o něco opřít.

Napadlo mne, že v těchto "lepších" vlacích by mohla být vlastně wifina a zkontroloval bych si maily ve vlaku. Ne. Nic.

V průběhu cesty přišel průvodčí, který už od pohledu pobral minimálně dvojnásobek IQ toho minulého a tam už žádný problém nebyl. Ještě jsme mohli vyzkoušet, co by on řekl na tu jízdenku, ale už jsem neměl náladu nic vysvětlovat.

Zbytek cesty proběhl celkem bez problému, pokud nepočítám neustálé vrzání něčeho někde, hučení topení a provokace s kecy ohledně toho, jak nám ČD děkují za to, že jsme si je vybrali a jak nám přejí příjemnou cestu a jak myslí na zákazníky.

Doma jsme ještě napsal žádost na zrušení jízdenky z důvodu toho, že neumí naprogramovat použitelný eshop a že zaměstnávají arogantní kokoty. Na vrácení peněz mají několik měsíců, tak jsem zvědavý, jak to dopadne.

Našel jsem i pozitiva

1. když jede vlak, už to nedělá "tudum tudum"
2. když vlak přijíždí do stanice Děčína, tak to zběsile nehází ze strany na stranu jako dřív
3. ohlušující pískot od kol jsem slyšel jen jednou.