Proč už nechodím do kina

Už to není co to bývalo.

Pamatuji si na svůj první velký zážitek v kině. Bylo to jednoho dne večer, ani nevím jak k tomu došlo, ale dávali film Frankenstein s titulky. Bylo to někdy v devadesátých letech, takže to byl zrovna ten nejlépe zpracovaný Frankenstein, který dosud vznikl.

Po vstupu do kina jsem se ocitl v jiném světe. Odhlučněný a z větší části prázdný sál, působil tajemným dojmem. Chvíli po usazení na místo se ozval gong a světla se plynule ztmavila a začal film. Ačkoliv se jednalo o malé kino v malém městě, film mne naplno pohltil a dodnes si z něho pamatuji krátký výstřižek, ve které zoufalý Frankenstein říká své ženě "Please". To mi vždy připomene ten skvělý film a zážitek z kina.
Po dokoukání filmu jsem musel jít domů nocí asi 3 kilometry, takže to na mne asi zapůsobilo také.

Tenhle super zážitek jsem si zažil ještě párkrát (málokrát), například u skvělého filmu Mortal Kombat, ve kterém byl super prostorový zvuk, který projížděl celým kinem zepředu dozadu.

A potom to šlo všechno do háje.

Začalo to u filmu Final Fantasy: Esence života. Na ten jsem šel třikrát, kino bylo modernizované, nově s prohnutým plátnem. První zkouknutí ok. Podruhé a potřetí byl rozostřený obraz, tak jsem se začal ptát sám sebe, jaký to má potom význam, koukat na nějakou rozplizlou šmouhu. Ale tak to je technická závada, to se dá vyřešit.

Dal jsem si tedy větší pauzu a na filmy se koukal na počítači. Potom přišel film Avatar a to měl být epický film, navíc ve 3D. Tak jsem se s kamarády domluvil, že na to půjdeme. A šli jsme. Film je to průměrný, ale ten tady hodnotit nechci. Zpracování bylo skvělé, 3D bylo dobré (jen na to film moc dělaný nebyl) a tak jsem odcházel celkem spokojen. Šli jsme na to i podruhé, odcházel jsem nespokojen a potřetí jsem svou účast už zrušil a už tam nechci na žádný film.

Proč? Protože se z toho stala hospoda. Po vzoru američanů si každý hned po vstupu nakoupí kýbl popkornu, pití, bonbony a další kraviny. Vlezou do sálu, ve kterém by to normálně vonělo takovou tou zvláštní nevšední vůní, bylo by tam ticho, lidé maximálně něco zašeptají a celá ta atmosféra by navodila nadcházející zážitek z filmu. Teď se celý prostor zasmradí puchem z popkornu, všichni dělají kravál, chřoustají, šustí a hážou bordel na zem. Na to, co jsem tam viděl po filmu na zemi, si snad úklidová četa musí nechat přistavit náklaďák (kýble s popkornem pohozené, vysypané, petky válející se pod sedadly...).

Co je ale ještě horší (a s reprízami se to dramaticky zhoršuje) jsou rádoby vtipálci, kteří mezitím, co chroupou popkorn a smrdí s tím okolo, tak mají nutkání "vtipně" komentovat dění na plátně a to tak nahlas, aby to ostatní slyšeli. V tu chvíli mám chuť udělat to samé, co udělali ve filmu God Bless America. To jest, ustřelit jim palici. Nikdo není zvědavý na jejich kydy a už vůbec ne já.

Když jsem slyšel, jak podobní hovádi "vtipně" pronášejí poznámky, když vidíte, jak ze tmy najednou vystoupí svítící displej telefonu, protože má někdo nutkání na něj čumět, případně když si přímo někdo vyřizuje telefonát, případně když máte štěstí, tak vám někdo bude zpříjemňovat sledování kopáním do sedačky, řekl jsem si, že součástí takového cirkusu být nechci.

A posledním hřebíčkem do rakve byly konce filmů - film ještě ani neskončil a lidé se už zvedají a odcházejí. Čekat do konce titulků je naprostý nesmysl a s nimi to už hraje i promítač, protože prostě v sále rozsvítí i když film ještě nedojel do konce. Já bych to třeba rád viděl, chtěl bych vidět i scénu po titulcích - takhle se to usekne, stádo se zvedne aby bylo první u dveří a potom tam deset minut stepují ve frontách. Následně se teprve zvednu já a bez zdržování, tlačení a front v klidu odejdu ven z kina.

Možná by bylo řešením najít nějaké malé kino, podobné tomu, ve kterém jsem viděl Frankensteina. Tam by nemuselo přijít moc lidí a ani by tam nikdo nic nechroustal, protože by se tam popkorn neprodával. Potom bych si to mohl zase užít.

Mrzí mne jen to, že jsem si nikdy nevyzkoušel sedět v první řadě. Vždy jsem chtěl sedět co nejblíž, vidět toho co nejvíc, co největší plátno atd. Nechal jsem se oblbnout řečmi, že první řada je špatná, ukroutil bych si tam hlavu atd. Stejně bych si to ale rád ověřil na vlastní kůži.