Počítačové hry jsou zase zlo

To nikdy neskončí.
Mluvím o tomto článku, ve kterém se k náboženskému fanatismu přimotá i hraní počítačových her. Je tam o tom jen malý odstavec ale bylo nutné ho tam nacpat, protože to je přece po terorismu ta nejhorší věc.

Píše se tam o tom, jak mladí lidé mají chuť všechno kolem sebe rozbít. V článku se na to hledá odpověď a tou prý může být příliš tolerantní společnost (nic proti), život v nadbytku (těžko), špatná výchova (ano) a nesmí se zapomenout na návyk na počítačové hry.

A už je to tu zas, bude to tu opakovaně a myslím, že se to nezmění. Možná by se to mohlo změnit jinak, respektive nezměnit, ale vyvolat u lidí s potřebou vinit za všechno hry, pocit něčeho špatného. Podobně jako když dneska vyslovíte slovo "cikán" nebo "ten černoch je černý". To si taky okamžitě řeknete, že jste udělali něco hodně špatně a desetkrát se za to omluvíte, i když cikán stále zůstane cikánem a černoch bude stále černý.
Tak něco podobného vypěstovat u počítačových her. A ještě by se hry mohly povýšit na něco intelektuálního, uměleckého a noblesního. Kdo by řekl, že hry podněcují násilí, hned by se měl cítit jako hlupák. Jen nevím, jak toho docílit.

S hrami je totiž potíž. Ten, kdo jim nerozumí, tak si myslí, že když jsou to hry, tak jsou určené pro děti. Stejně tak, že kreslené filmy jsou pro děti atd. A nikdo jim to nikdy nevymluví. Myslím, že to pramení i z mládí, kdy jsme si všichni jako děti hráli jakékoli hry. Potom jsme vyrostli a velcí lidé přece už hry nehrají, to je jen pro děti. A díky tomuhle zákonu je pro děti vše, co se nazve hrou. Možná proto se seriozní hraní her nenazývá jako hraní her, ale jako esport, což mi ale připadá jako když cikánovi budete říkat rom a černochovi afroameričan.

Ale abych se vrátil k tomu článku, pár výňatků:

- návyk na počítačové hry

Nic takového neexistuje a existovat nebude. Mnohem více návykové je vaření v kuchyni, které provozuje většina národa a celý život. A to prosím s reálnými zbraněmi (nože, sekery, paličky) a s reálným masem (a vnitřnostmi), které ještě před chvílí bylo živou bytostí. Možná tedy zjistíme, že obyvatelé kuchyně jsou právě tou zkázou lidstva! Zapomenou, co je a není kuchyň a vydají se s nožem kuchnout pár lidí na ulici, protože jim došlo maso na řízky. Připadá vám to jako nesmysl? A proč? Protože šermovat s noži a masem je lepší než se ohánět ovladačem u televize a že není možné si splést maso na rožni se sousedem? Ne, připadá vám to jako nesmysl, protože kuchyň znáte, ale o hraní her víte naprosto kulové, ale přesto se k tomu neustále musíte vyjadřovat. Alespoň tedy ti z vás, kteří souhlasí uvedenými blafy ve výše uvedeném článku.

- hráči her ztratili schopnost rozlišovat realitu

Tyhle názory se mi jeví jako ten náboženský fanatismus, proti kterému článek bojuje. Tak dlouho se nesmysl opakuje, až se stane všeobecnou pravdou. To, že hráči nedokáží rozeznat realitu je asi taková pravda, jako když z kina utíkají fanoušci filmů, protože je honí Godzilla, nebo střílí do promítacího plátna aby pomohli v bitvě. Že se to neděje? No samozřejmě že ne! Protože je to nebetyčný nesmysl, stejně jako u her. Nevím kolik IQ mají pisatelé podobných článků, ale když jsou schopni uvěřit tomu, že si takhle někdo splete realitu s hrou, tak bych se bál spíš jich.

- nestačí stisknout reset

Už jsme si doufám vysvětlili, že si nikdo nemyslí, že když v kině na plátně vybuchne atomovka, tak že je konec světa. Teda pardon, že když ve hře umře moje postava a znovu se oživí, tak že se to samé děje v reálu.

Navíc, žádný reset se nemačká, reset znamená vyresetování celého počítače a jeho opětovného naběhnutí, což je zase nesmysl. Ale neinformované společnosti, která o hrách nic neví, stačí naházet pár někde pochycených takovýchto slov a všichni se na to spolehlivě chytí.

- a takový lidé se rekrutují u mešit

Myslel jsem si, že mne už nic nemůže překvapit, ale tohle tomu jednoznačně nasadilo korunu.

Odhadnu ten myšlenkový pochod: Hry hrají od dětství, pořád po něčem střílí = mají rádi násilí = vyhledávají násilí = až vyrostou, budou z nich teroristi = hlásí se u mešit.

Zajímavé je, že tahle "logika", "funguje" jen na hráče počítačových her. Existuje milion příkladů, které tento způsob uvažování popřou (boxeři musí přece všechny cestou na zápas mlátit, automobiloví závodníci musí přejíždět lidi v ulicích maximální rychlostí, a co musí dělat na ulicích řezníci a chirurgové, to si radši ani představit nechci), ale vždycky to zůstane jen u her, kde je to navíc nejvíce absurdní.

Jak to řešit?

Já myslím, že to řešit nelze. Takové články vycházejí jen z neznalosti, hlouposti (jak vlastní, tak obecenstva) a potřeby najít někoho, kdo za to může, byť to bude sebevětší nesmysl. A do počítačových her se trefuje snadno.

Jsou tu totiž dva hlavní problémy:

1. Jak chcete argumentovat proti naprostým nesmyslům? Když kuchaři někdo řekne "jsi potenciální vrah, protože řežeš do masa a brzo to vyzkoušíš i na živých lidech", tak jak mu vysvětlíte, že je to nesmysl?
2. Ti, kteří problematice rozumí a mají nějaký sociální vliv (redaktoři, politici...), nejsou v názorech tak radikální jako já, protože by se potom pro ostatní stali právě tím exotem, kterého hledají. Dám nějaký vymyšlený příklad - takový člověk by řekl "bavilo mne střílet lidi do hlav" a tím pádem by ztratil jakoukoliv autoritu v názorech ohledně her a byl by ihned brán jako ten správný exemplář bláznivého hráče, málem teroristy. A bylo by úplně jedno, co by říkal dál, proč ho to bavilo atd.